Foceno převážně v únoru až dubnu 2023
Světlo je jedním z mála základních předpokladů pro život. Zároveň je to ta nejrychlejší entita v našem vesmíru, možná jen s výjimkou rozpínání vesmíru samotného. Ale i tak není světlo přítomné všude. Respektive je na různých místech přítomné v různé intenzitě. A tam kde není vůbec, je tma. S těmito jevy je také spojená symbolika, která z jejich vlastností vychází. Světlo vyhledáváme a potřebujeme. Temna se v našem životě většinou snažíme zbavit. Světlo je nadějí; vyzařuje z majáku; osvětluje věci, tak jak skutečně jsou; nachází se na konci tunelu; přichází shůry; pomáhá v orientaci; vidíme díky tomu, že se odráží od objektů kolem nás. Podle biblického záznamu bylo tím prvním, co bylo stvořeno. Temnota na druhou stranu poskytuje roušku zločinu; zamezuje vidění a poznání, protože halí existenci do neznáma; komplikuje růst a život organismů; popisuje se jí vnímání deprese a dalších neblahých psychologických stavů. V našem světě je jejím přirozeným protilékem slunce. Jeho vliv rozšiřujeme okny a světlíky a nahrazujeme jej ohněm a elektřinou, když je to třeba.
Světlo se kolem nás projevuje mnoha způsoby, je vydáváno mnoha zdroji na mnoha místech. A v důsledku tak má mnoho tvarů. A to doslova, protože svou interakcí s okolím tvoří geometrické tvary a vzory. Vymezuje se tak proti tmě, v kontrastu s níž je nejlépe vidět. Tyto dva protipóly tak hrají hru. Hru odrazů, stínů, polostínů. Světlo dává vyniknout fyzickým tvarům, vzorům a povrchům. I v symbolické rovině se v našem životě nachází světlo na mnoha místech a v mnoha podobách. Ať jej hledáme ve smyslu našich činností, meditací, modlitbou, posilováním vztahů, poznáním, studiem, budováním něčeho hodnotného, pomocí ostatním, usilováním o dobro či jakkoli jinak, vždy jej nalezneme, jak vykresluje tvary a potírá tmu ve hře stínů. Existuje mnoho vzorů světla. A vždy je nejlépe vidět v kontrastu s tmou.
Stejně jako pro vidění je světlo základním předpokladem i pro fotografii, protože v rámci ní je vyzářené či odražené světlo zachyceno nikoli na sítnici, avšak na filmovém políčku nebo na digitálním senzoru. V únoru jsem se rozhodl začít projekt, v rámci nějž jsem téměř každý den po dobu více než měsíce vyfotil většinou jednu fotku, prostřednictvím které jsem chtěl zachytit tvary světla, tak jak je vidím ve svém okolí. Většinou tak tyto fotky vznikaly v okolí místa, kde bydlím. Několik jsem jich ale také vyfotil na cestách. Mým cílem bylo hledat světlo a jeho různé projevy. Byla to téměř terapeutická aktivita, díky níž jsem si uvědomil, kolik světla nás skutečně obklopuje v každou chvíli, i když se vše zdá potemnělé. I když se mraky stahují a my nevidíme jasně, existuje světlo, které můžeme najít. Existuje naděje.
