Foceno 31. března 2023
Toto album do jisté míry navazuje na moje předchozí album Dokumentární série: nagybani piac – maďarská bleší tržnice, jehož úvodní text se částečně vztahuje i na toto album. Tentokrát jsem ovšem fotil standardní tržnici, ve městě Kecskemétu jsem ale zůstal. A na rozdíl od podzimní návštěvy bleší tržnice jsem tuto tržnici navštívil na jaře. Jaro je z pohledu zemědělství zásadní období – je to období vkladu – období, kdy se oře půda, do země se vkládají semena a také se rozmnožují zemědělská zvířata. To, jak se zemědělskému člověku bude dařit po zbytek roku a zda přežije následující zimu, je do velké míry dáno tím, co se děje na jaře. Zároveň je to obdobím, kdy už začínají růst první plodiny.
Na tržnici byla přítomna především věková skupina lidí, kteří pamatují na dobu, kdy ještě zemědělství tímto způsobem fungovalo na individuální úrovni, lidé takto uvažovali, a velká část z těch, kteří na tržnici byli, takto možná v mládí žila. Že jsou výsledné produkty tohoto odvětví – jídlo – pro tuto věkovou skupinu nadmíru důležité, většina z nás ví. Naši prarodiče jsou často typičtí tím, že nám neustále nabízejí jídlo, a zdá se, že jejich prvotní prioritou je poskytování stravy. Jako by to bylo to hlavní, možná dokonce to jediné (z jejich pohledu), co jsou schopni nabídnout. V Maďarsku to platí obzvláště. Souvisí to bezpochyby s tím, že doba, ve které tato generace vyrůstala, s sebou nesla menší možnosti než doby pozdějších generací. A to možnosti ekonomické, vzdělávací, poznávací atd. V jistém smyslu se můžeme na tento fenomén podívat i optikou Maslowovy pyramidy potřeb, kdy generace starších lidí stále vnímá základnu této pyramidy jako to hlavní, co je v životě potřeba naplnit. Ne že by tomu tak nebylo, ale mladší generace v zemích vyspělého světa vnímají základnu pyramidy jako něco samozřejmého a zaměřují se více na vyšší potřeby. Ani nemůžeme říci, že by se na vyšší potřeby starší generace nezaměřovaly, ale často jsou pro ně nižší potřeby a vyšší potřeby identické: Zajistit stravu pro mladší generace je pro ně zároveň seberealizací. To dává v kontrastu s mladšími generacemi vyniknout mezigenerační anachroničnosti, na které se ukazuje posun životní úrovně a vnímání potřeb.
V jistém ohledu jsou tržnice reliktem doby, která se vyznačovala větším významem zemědělství a byla v mnoha oblastech lidské činnosti méně rozvinutá než ta současná. Na druhou stranu také tržnice nesou nostalgický náboj a nabízejí očištění od určitých znaků konzumerismu (reprezentovaném supermarkety), který je naopak typický pro dnešní dobu, jež mimo jiné popírá tradiční plynutí doby zemědělské tím, že nám nabízí všechny zemědělské produkty po celý rok, bez ohledu na cyklus zemědělské produkce. Na naši uspěchanost poté doplácíme tím, že rajčata v zimě chutnají jako voda s trochou kyseliny a okurky jako voda s trochou cukru. Ač se s prarodiči možná míjíme našimi prioritami, momentálními nebo dlouhodobými, či každodenní náplní, musíme uznat, že jejich nezdolná povaha, obětavost a pomalejší životní styl by pro nás měly být přinejmenším občasnou inspirací. A každopádně musíme uznat, že nedělní oběd u nich je svátkem chutí. A v Maďarsku to platí obzvláště.
