Foceno 25. listopadu 2022

Maturitní ples v Maďarsku vypadá jinak než v České republice, tancují totiž pouze maturující studenti. Je to jakési vystoupení pro rodinu a přátele. Je to slavnostní večer plný tance – maďarského, ale také klasických a moderních stylů. Studenti jím tradičně slaví dokončení svého studia na střední škole. V přítomnosti jsou vždy minimálně rodiče a prarodiče. A jako všechny maturitní plesy, je to skutečně Událost. Tanec je jednou z nejstarších vyjadřovacích forem lidstva, dokonce možná tak stará jako jazyk. Už od svých začátků několik tisíc let před naším letopočtem sloužil tanec k vyprávění příběhů jako jednoduchá narativní forma. Také byl spojený s rituály vlastními tehdejším proto-společnostem. V případě szalagavató zastává tanec podobnou roli. Účinkující nepřímo uvádí prostřednictvím představení v pohyb dramatické vyvrcholení svého studia – nadcházející maturitní zkoušku, která prověří jejich dosavadní směřování na střední škole k tomuto bodu a zároveň jejich připravenost školu opustit. Zároveň je to rituální záležitostí, kdy jsou studentům před tancem předávány slavnostní stužky a blahopřání. Všichni jsou nastrojení, je to velký večer, často následovaný rodinnou slavností.

Je příznačné, že naplnění těchto funkcí probíhá organizovaným a choreograficky naplánovaným pohybem. Studenti jsou v pohybu – od svých náctých let a směřují k dospělosti. Je to věk pohybu. Nejen fyzického, ale také mentálního. Zároveň je ale tento pohyb do značné míry téměř ve Foucoltovském smyslu udáván institucemi, ve kterých se lidé toho věku nacházejí, jako je právě škola, rodina, jejich zájmové kroužky a sportovní týmy. Jejich choreografie je udávaná rodiči, učiteli, sportovními kouči a dalšími mentory. V tomto mladistvém choreografickém pohybu téměř tvoří jednotlivé tančící třídy ornamenty v Krackauerovském smyslu. Ornamenty, jejichž unifikační tvorbou je posedlý školní systém a stát. Ale přesto (a navzdory velmi podobnému oblečení všech tančících) je v tanečním pohybu vidět i jednotlivost zúčastněných, jejich jedinečné nedokonalosti či schopnosti v tanci a snaha o individuaci, která je pro mladistvé tak zásadní.

Kromě tance a pohybu je to i večer kýče, a to jak v dojatém chování rodiny, která má potřebu všechno fotit, tak v nadšeném chování školáků, pro které je to velký večer, ale i ve výběru hudby. Kombinace toho všeho tvoří někdy až bolestivě kýčovité chvíle. Proto mi přijde jako přínosnou formou vyrovnání se s touto situací její částečně chronofotografická analýza prostřednictvím dlouhého času závěrky. Tento prostředek umožňuje zároveň odbourat kýčovitou rovinu a také ponořit se do významu pohybu v této konkrétní příležitosti.