Foceno 5. ledna 2023

5. ledna jsem vyrazil na procházku s fotoaparátem, aniž bych měl nějaký konkrétní cíl, co se focení týče. Brzy se mi ale jasně zformovalo téměř hmatatelné téma. Bylo chladno, ale nemrzlo. Pršelo, ale ne příliš. Lidé chodili po ulicích, ale nevypadali nadšeně. Všude byla ještě vánoční výzdoba, ale už ne aktuální. Sváteční nadšení a očekávání spláchla realita toho, že se musejí lidé vrátit do práce, že jejich bankovní účet přes Vánoce utrpěl značné ztráty a že už nám ze zimy zbyla jenom ta zima. Řada novoročních předsevzetí nejspíš za těch pět dní už vzala za své. A zatímco jsem tak chodil a pozoroval, jakási prázdnota patrná v obklopující atmosféře, osud mému neplánovanému fotografickému sezení připravil drobné překvapení. Focení má pro mě v podstatě terapeutickou kvalitu, a i když jsem já sám v té chvíli příliš melancholie nepociťoval, přišlo mi příhodné, že se uprostřed té pochmurné nálady objevila duha, symbol naděje, byť ukotvený v realitě.