Foceno 8. listopadu 2022

V předpandemické době Prahu navštěvovalo zhruba 8 milionů turistů ročně a Praha byla 20. nejnavštěvovanějším městem na světě a 5. nejnavštěvovanějším městem v Evropě. Turisté přijíždějí ze všech částí světa a očekávají, že uvidí krásné pražské pamětihodnosti, že se ponoří do gotické, renesanční a barokní architektury. Známá místa v Praze jsou už nyní ikonou a do značné míry kýčem, a to velmi vyhledávaným. Velká část turistů v Praze utratí spoustu peněz a nákupy jsou často součástí jejich pobytu ve městě. I když je Praha krásné město a pohledy na Pražský hrad a Karlův most vyvolávají estetický obdiv i u těch, kteří je viděli už mnohokrát, většina lidí v Praze žijících už je přechází, aniž by jim věnovala větší pozornost.

V Praze narazí turisté ještě na jeden všudypřítomný pohled, který možná nečekali, nepočítali s ním, nebo kvůli němu minimálně do Prahy nepřijeli. A stejně jako ty esteticky vysoké, byť kýčovité, i tyto pohledy, které jsou v mnohém k těm předchozím opakem, místní ignorují. Jedná se o pohled na lidi bez domova nebo lidi žijící v podprůměrných sociálně-ekonomických podmínkách. Odhaduje se, že lidí bez domova jsou v Praze 3–6 tisíc. Ti se často před pohledy turistů a Pražanů neskrývají, ale naopak se jim vystavují na vyhledávaných a vytížených místech. Jejich motivací je často právě koncentrace peněz, kterou turisté přinášejí, a s tím spjatá možnost, že se návštěvníci Prahy ve své cestovatelské a dovolenkové euforii slitují a podělí se o své finanční prostředky. O ně často nemají nouzi, což je podmíněno už tím, že se rozhodli ve volném čase vycestovat do zahraničí a tyto prostředky utrácet. A když se o ně nepodělí dobrovolně, zanechávají je ztracené na ulici nebo v podobě ještě použitelného zboží v odpadkových koších a cigaretových nedopalků.

A často jsou tyto dva pohledy natolik blízké, že jsou doslova simultánní. Rozhodl jsem se proto nafotit sérii párů fotografií. Obě fotografie v každém páru jsou foceny z naprosto stejného místa. Mezi vyfocením první a druhé jsem se nepohnul, pouze jsem doslova změnil úhel pohledu a ohniskovou vzdálenost. Pohyboval jsem se mezi 24 a 70 mm (fullframe ekvivalentu) ohniskové vzdálenosti, což odpovídá nejčastějším ohniskovým vzdálenostem na objektivech, které si s sebou přivezou i turisté a využívají je právě na focení památek. Níže je mapa, kde jsou vyznačena všechna místa, odkud jsem páry fotografií fotil. U každého páru je také uvedené jméno památky nebo místa a přesná souřadnice, odkud jsem obě fotky vyfotil.

Mým cílem bylo zachytit tento dvojí pohled, který se nabízí – jeden vyhledávaný a druhý nikoli. Jedna strana Prahy, které pohled věnujeme, a druhá, od které pohled odvracíme. Obě přitahující a spotřebovávající peníze, každá v jiném smyslu. Lidí, které jsem v rámci této série vyfotil, neznám, a nemohu tak říci, jestli jsou skutečně bez domova, ale při pohledu na ně bylo zřejmé, že se nacházejí v sociálně-ekonomicky těžkých podmínkách, i když to třeba daná fotka nedokáže řádně zachytit. Jestli jsem se v některém případě zmýlil, dotyčnému člověku se upřímně omlouvám. Pokud nechcete odvracet svůj pohled, můžete se o této problematice dozvědět více na této stránce, na jejímž konci také naleznete seznam odkazů, na kterých můžete nějakým způsobem těmto lidem pomoci:

https://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/zivot_v_praze/praha_bezbarierova/lide_bez_pristresi/index.html